stylishwhiterabbit: IT'S A CLOGS O'CLOCK!

U mne doma to voní teď na sklonku podzimu po kardamomových sušenkách, pražených mandlích a po jasmínovém čaji. Roste tu spousta zelených rostlin v květnících a knihy jsou tu vyrovnané ve vysokých řadách. Teď se na ně jen práší, ale jsou důmyslně seřazené a na samém vrchu těch řad jsou ty, které se chystám přečíst nejdříve. Poletují mi tu papíroví jeřábi nad hlavou a den co den se budím s pohledem do velkých oken s výhledem, o kterém se mi ani nesnilo. Od rána do noci tu vyhrávají Beatles a když se nikdo nekouká, tančím tu na Rolling Stones a starý playlisty. Hromadí se tu spousta možná zbytečných hrnků, pro které mám slabost, a vlastně spousta dalších na první pohled možná zbytečných věcí. Od krabiček se vstupenkami do galerií, ilustrovaných pohledů a fotografií polepených po stěnách, až po mou sbírku bot, minerálů a knih o architektuře. Za těch pár málo měsíců co můžu bydlet v tom svým tak trochu vysněným městě - a vlastně už je to víc jak rok, jsem si z bytu o čtyřech stěnách vybudovala své místo, útočiště a domov. Útočiště, kde můžu chodit s rozcuchanými vlasy, v triku a leviskách i když venku mrzne až praští. Místo, kde můžu klapat ve svých dřevácích ve kterých netrpělivě vyčkávám, až přijde jejich (letní) čas. Pravděpodobně v nich klapu tak hlasitě, že budím Karla, starého retrívra v bytě pod námi. A to moje doma je o tom všem. Jak o klapotu dřevěných bot, tak o té vůni a klidu a o nás, to vše to mé doma vytváří.