SLOW DOWN.

Podzimně zimní období, kdy je venku tma dřív, než se stačíš rozkoukat, a kdy ti mrznou uši už ve chvíli, kdy vykročíš ze dveří, to je období, kdy králíkovi není zrovna dvakrát do skoku. Kdyby se králík ukládal k zimnímu spánku, věřím, že by to vypadalo zrovna takto - nic se mu nechce, nic ho nebaví, a i když tomu tak mnohdy není zdá se mu, že se mu nic nedaří, že za den toho nestíhá tolik, kolik by sám chtěl, že nechce nic než zalézt do peřin a doufat, že tahle doba bude brzy pryč (ale jaro, vážení, jaro, to je něco, to ožívá a užívá každé chvilky, co se slunce opírá do všeho kolem a všechno bují a kvete a voní a ta energie kolem je hmatatelná.) Období, kdy sesbírá tucet věcí ze skříně, do kterých se zachumlá, než vyrazí ven a taky období, kdy nedává z ruky cestovní hrnek s horkým čajem. 
Zpomaluji. Cítím to na sobě. Vždy to přichází koncem října a energie mám na rozdávání až zas s prvními zelenými lístky a prvním kvítím. Ale víte co? Ono je to třeba. Ono je to třeba, když se člověk žene neustále kupředu s plnou hlavou plánů, s povahou, že chce všeho dosáhnout nejlépe teď hned a tady. A tak zpomaluji a ohromně si to užívám.

P.S.: A taky musím. Jsem pořád nemocná. Už se to táhne tak dlouho! Nemoc je tu vždycky od toho, aby nám řekla "zastav se, takhle to dál nejde," že jo?
P.P.S.: Slova, která právě čtete, píšu v pletených ponožkách a dvou svetrech, zachumlaná v pruhovaných peřinách. Lukáš mi vaří čaj a nosí pomeranče... Kdo je nejšťastnější? 
P.P.P.S.: Věřte, že je vše teď tak dokonale pomalé a klidné jako to, co vidíte na fotkách. 


This cold autumn-winter season when the time you step out of the door your nose freezes and the darkness comes sooner than you realize it's a new day. I don't feel enjoying it and if only rabbits could have witer sleep, it would definitely look like this - don't wanna do anything, nothing interests me at all and even when it isn't mostly true, I feel like nothing goes as I've expected - I wish my day was a bit longer than only 24 hours! - and the only thing I want to do is laying in my bed, hiding myself from the whole world, drink tea, stay in my home sweet warm home. 
So I resign and slow down. It comes with the end of October and I feel full of energy by the end of cold days, when the first green leaves grow and the flowers start to bloom. And you know what? It's necessary to slow down sometimes when you're that kind of person who wants more and more, feels busy with his head full of ideas and plans. And so I slow down and enjoy it with every single sip

P.S.: Also, I must slow down. I feel sick for such a long time! Well and when the illness comes, your body wants to tell you "stop, you can't make it no longer, take a rest," am I right?
P.P.S.: These words you read I've written dressed up in two wool sweaters and warm socks, hidden in a stripy beddings. My man preps a tea and buys me fruit... who's the happiest person now?
P.P.P.S.: And trust me - everything is just as slow and calm as the photos below.









dress - H&M x Kenzo

thank you,


3 komentářů:

  1. Naprosto úžasné a skvělé fotky. Nádhera! JanaK.

    OdpovědětSmazat
  2. Nicole (králíčku!), ty jsi tak nádherná! A brzy se uzdrav. :) ♥
    Lucka

    OdpovědětSmazat
  3. - ty saty jsou stvoreny jen a jen pro tebe. tecka.

    OdpovědětSmazat

 

Instagram

Pinterest

HLEDEJ




EMAIL

Milý vzkaz, stížnost či otázku piš na
nicole@stylishwhiterabbit.com