stylishwhiterabbit: GUIDE / Tenerife

Černé pláže, infinity pools, neklidný oceán a zelené hory. Větrno, místy deštivo, ale převážně slunečno. To je Tenerife. Díky rozbouřenému oceánu je rájem surfařů a pro své nízké ceny za služby a nikdy nekončící sezónu zas rájem německých důchodců. A pro svou velikost je ostrov také skvělým místem pro malý roadtrip, protože za jediný týden ho dokážete objevit celý. Od hor zahalených v mlhavém oparu po koupání v oceánu. Co si jen budete přát, to vám Tenerife nabídne.

Kanárské ostrovy spadají sice politicky pod Španělsko, ale geograficky leží nedaleko Maroka a omývány jsou Atlantickým oceánem. Možná proto vděčí ostrovy Tenerife, Gran Canaria, Lanzarote, El Hierro, La Palma a La Gomera za to, že každý z nich je díky své lokaci docela jiný. Před dvěma lety jsem se vydala na Fuerteventuru, vyprahlou a nehostinnou pro zelené porosty, zatímco tentokrát jsem zamířila na Tenerife, ostrov, na kterém se střídají zelené lesy se suchými oblastmi dle změny nadmořské výšky nebo polohy na ostrově.
Ostrovy obývá přes dva miliony lidí, ale čísla mohou být matoucí, protože ostrovy jsou oblíbenou destinací nejen pro krátkodobé dovolené, ale i pro německé a anglické seniory, kteří si tu pronajímají obydlí a užívají si věčného léta. Sezóna je tu totiž po celý rok. Nejčastěji jsou však Kanáry vyhledávány v zimě, kdy je jinde v Evropě chladno.

Než odletíte…

Zaletíte si sem s nízkonákladovkami a cesta trvá přibližně čtyři a půl hodiny. My jsme letěli s Eurowings z Mnichova, protože letenky vycházely mnohem výhodněji, než cesta z Prahy. Až budete hledat lety, myslete na to, že ne všechny lety jsou z Prahy výhodné, navíc mnohdy s nepříjemnými několikahodinovými přestupy. Na Tenerife jsou dvě letiště od sebe vzdálená přibližně hodinu cesty.

Bydlení jsem tak jako obvykle zarezervovala přes Airbnb. Bydleli jsme v krásném bytě na severozápadním cípu ostrova, v Punta del Hidalgo, s bazénem a výhledem na neutichající moře. Při rezervování myslete na to, že jih a východ je turistický a o něco málo dražší, ale zároveň teplý. Naopak západ a sever je méně turis•tický, ale za to chladnější a počasí se tu hodinu co hodinu nepředvídatelně mění.

Před odletem je vhodné si zarezervovat auto. Věřím, že mají k dispozici auta i bez předchozí rezervace, auty se po ostrově pohybuje každý a půjčování aut je tu tedy rozšířené a poměrně dostupné. Zarezervujete si typ auta který preferujete a na ostrově jen zaplatíte a vyzvednete. Jen pro představu, měli jsme na sedm dní půjčený středně velký Seat za pouhých 120 eur. Využili jsme půjčovnu Cicar, která na Kanárských ostrovech sídlí a má vybudovanou síť míst, kde můžete auta půjčovat a vracet. Myslím že to funguje i tak, že si půjčíte auto na jednom ostrově a vrátíte na jiném, ale doposud jsem to nezkoušela.

Co na ostrovech ochutnat.

Co jen se dá na ostrově vypěstovat, to si tu vypěstují. Ostrovy jsou zásobovány mléčnými produkty a jinými surovinami, které tu nejsou k dostání. Ale třeba takové jahody a banány tu ochutnáte lokální a troufám si říct, že banány jsou tu ještě o něco sladší a chutnější, než jinde. Jediný tip na jídlo který vám mohu dát je ten, abyste si vybrali nějakou pěknou malou restauraci na pobřeží a ochutnali plody moře, které tu mají vždy čerstvé a lokální. Zkuste třeba jakoukoliv rybu, gambas al ajillo (krevety na olivovém oleji s česnekem), chipirones fritos (maličké smažené chobotničky), mejillones (mušle) nebo pulpo a la plancha (vařenou chobotnici, kterou tu nejčastěji připravují s olivovým olejem a balsamico octem). Já jsem si ke každému jídlu jako přílohu i jako samotné tapas oblíbila papas arrugadas, kanárské brambory vařené ve slupce, obalené v soli a servírované s omáčkami, nejčastěji s červenou mojo nebo zelenými z avokáda nebo petrželky. Na ostrově je i pár vinic, a tak mají Kanáry i své lokální víno, které je v restauracích servírováno.

Kam vyrazit.

Díky autu jsme se mohli pohodlně dopravovat napříč celým ostrovem. Pohybovali jsme se převážně na západním pobřeží, protože nabízí ohromné množství přírodní podívané, přírodních bazénů, které kryjí před rozbouřeným mořem, a skryté laguny, které jsme měli jen sami pro sebe.

Bydleli jsme v Punta del Hidalgo. La Punta je drobné město na samém severu ostrova, stranou turističtějším místům v jižní a západní části Tenerife. Je tu o něco chladnější a nevyzpytatelnější počasí než jinde, za což La Punta vděčí své poloze nechráněné pevninou a horami. Jen La Punta a nic než Atlantický oceán. Právě píšu tento článek a oceán mi hlučí pod okny.

Vše co však potřebujete Punta del Hidalgo má, ať už v samém městečku, či v jeho dojezdové vzdálenosti. Pro chléb a ranní kávu jsme tak jezdili do sousedního městečka Tejina, kde seženete vše – obstaráte si tu menší nákup, doplníte benzín, já tu zažehnala i strach, že neseženu roztok na kontaktní čočky. Je tu krásný maják. Faro Punta del Hidalgo byl vybudován v roce 1994, bílý maják se skládá z nepravidelně vysokých betonových sloupů a dominantně se ční nad mořem.

Parco Rural Anaga.Anaga je přírodní park rozléhající se na samém severu ostrova. K malým vesničkám uprostřed hor stoupají úzké serpentiny, při jejichž projíždění si přejete nepotkat protijedoucí vozidlo, kterému byste se museli na uzounkých silnicích vyhýbat. Jste vysoko v horách, a tak je tu poměrně chladno, ale na druhou stranu Anaga opravdu stojí za návštěvu. Je tu známá Mirador Cruz del Carmen, vyhlídka na údolí pod Anagou. Při projíždění parkem se vám však na každém ujetém kilometru odkrývají nádherné výhledy a na každém z nich se vám bude chtít zastavit.

My jsme jeli přes Las Carboneras do Chinamada, kde jsme auto nechali a šli se podívat na vyhlídku, z které bylo vidět moře a pohled na Punta del Hidalgo shora (z Punty sem také vedou některé pěší cesty). Další taková vyhlídka je v Taborno. Jsou tu i staré jeskynní domy, ve kterých dodnes lidé bydlí.

Z hor jsme sjeli na severní pobřeží do městečka Taganana, kudy vede cesta podél členitého pobřeží. Cesta vede přes vesničku Almáciga do Benijo, kde toho moc není, ale výhledy za absolvování cesty vskutku stojí. Je tu také pěkný výhled na Las Bajas a Roque de las Bodegas, skála uprostřed pobřeží, ke které vede molo.

Na západním pobřeží ostrova jsou v moři vybudované přírodní bazény. Piscinas naturales jsou nezbytné pro to, abyste se na mnohých místech mohli v moři vykoupat. Moře je tu mnohdy rozbouřené, z vody vyčnívají ostré skály a jen málokde najdete pěknou písčitou pláž. A tak můžete snad v každém městě využít bazény, o jejichž hrany se každou chvíli rozbíjejí mořské vlny, díky kterým čistá mořská voda do bazénů proudí. Ohromně se mi líbily bazény v Bajamar, malém městečku jen pár kilometrů od Punta del Hidalgo, kde mohutné vlny bijí do vybudovaných stěn a dosahují výšek několika metrů. Nádherná je i zastávka v Mesa del Mar, městečku, do kterého vedou úzké serpentiny, ale sjezd stojí opravdu za to. Je tu i černá pláž, která spíš než na koupání je rájem pro surfaře. Nejvíc ze všech piscinas se mi však líbila ta, která byla vybudována ve skalách pod Los Gigantes, Piscina D Los Gigantes.

Na ostrově najdete i ukryté laguny, které se čerstvou mořskou vodou naplňují jen v době přílivu. Mnohdy máte tato místa jen a jen pro sebe, narazíte tu jen na rybáře. Nám se podařilo mít takové soukromé koupání v Charco del Viento, laguně s průzračnou vodou, ukrytou před mořským příbojem. A stejně tak o den později v nádherné laguně poblíž Charco Verde. K Charco Verde samotné jsem cestu nenašla (koukněte na Google Maps, protože vypadá zkrátka báječně), stála jsem nad ní a koukala nad ni shora, ale jediná cesta kterou jsem našla se mi zdála příliš nebezpečná. Na jižní straně ostrova jsem objevila ještě Charco del Tancon, ale ani tam jsme se nakonec nevydali.

Na ostrově je několik starých vesniček a měst. Například historické centrum města La Orotava se skládá ze starých domků se starými dřevěnými okenicemi a místy je tu genius loci téměř hmatatelný. Stejně tak městečko Icod de los Vinos, bílé domky s dřevěnými okenicemi a tisícileté dračí stromy, jak jim Kanárci říkají. Stejné kouzlo mají i Vilaflor nebo San Cristóbal de la Laguna, která jsme však nenavštívili.

Genius loci cítíte i v městečku Masca. Drobné městečko, ve kterém nežije víc jak sto lidí, ukryté hluboko ve vysokých horách. Vedou sem opět úzké serpentiny které vyžadují značný um, ale stoupání sem stojí za to, a tak doporučuji Mascu na cestě po Tenerife nevynechat. Říká se, že se tu v dávných dobách ukrývali piráti. Vy si v jejich šlépějích můžete do k Masce vystoupat po svých od moře po Barranco de Masca. Pohodlnější a rychlejší je však vystoupat sem autem.

Až budete v Masce, nevynechejte Punta de Teno na samém jihozápadě ostrova. Maják usazený na lávovém útesu je jednou z nejhezčích dominant Tenerife. Až si budete plánovat cestu, myslete na to, že od čtvrtka do neděle se sem dostanete jen pomocí autobusu. Ostatní dny vlastním autem a - světe div se - opět úzkými serpentinami.

Nedaleko La Orotava je poměrně velké město Puerto de la Cruz. Čím víc se blížíte jihozápadu ostrova, tím víc turistů se ve městech vyskytuje, ale Puerto mělo i tak své kouzlo. Zejména díky překrásné Playa del Jardín, kde jsme zakotvili na půl dne a užívali si moře a slunce. A také díky promenádě vybudované na ohromných lávových kvádrech, do které bijí vlny a ohromní krabi se tu schovávají před příbojem.

Když vyprávím o plážích, podle mne nejkrásnější pláží ze všech které jsme navštívili byla Playa del Bollullo. Je nedaleko Orotavy, ukrytá mezi vysokými útesy z černočerné lávy. Písek je tu jemný a černý a ve slunci se třpytí, vlny jsou tu mohutné natolik, že je pláž i rájem surfařů. Za Bollullo si musíte dojet úzkými serpentinami, zaplatit tři eura za parkování a pak si sestoupat z útesu dolů k vodě. Stojí to za to, tak Bollullo nevynechejte. Líbila se mi i Playa de las Teresitas, ač ryze turistická pláž nedaleko hlavního města, v chladnější dny je příjemným místem. My jsme ji měli celou jen a jen pro sebe, toho dne bylo chladno a zataženo, slunce nesvítilo, a pláž tak zela prázdnotou. A písek, ten je tu bělejší než kdekoliv jinde na ostrově. Nad Las Terezitas je i vyhlídka, která nabízí jeden z nejznámějších pohledů na Tenerife. Vedle těchto pláží jsme se ještě zastavili v El Médano na Playa de la Tejita, nad kterou se tyčí Montaña Roja a potkáte tu jen surfaře a páry cestující v obytných dodávkách.

Hlavní město a větší města jsme vynechali. Ale v hlavním městě Santa Cruz de Tenerife jsem nemohla vynechat Auditorio de Tenerife, ohromnou koncertní síň postavenou na břehu oceánu, kterou nenavrhnul nikdo jiný, než Santiago Calatrava. Stavba s bílými trencadís, neuvěřitelně objemná a dynamická.

Co jsme neviděli, ale určitě stojí za to navštívit.

Montaña Roja. Nad Playa de la Tejita v El Médano se ční velká červená hora. Dá se na ni vystoupat a je z ní překrásný výhled na okolní krajinu. My jsme malý hike vynechali a pohybovali se jen po pláži, ale maličko lituji, že jsme nahoru nešli.

Barranco del Infierno. Poměrně krátký a nenáročný hike v jižní části ostrova. Měla jsem ho původně v plánu, ale nakonec vynechala. Hike krásnou přírodou s výhledem na oceán, s drobnými potůčky a vodopádem. Kvůli ochraně prostředí je na Barranco del Infierno puštěno denně jen 300 lidí, a tak je nutné udělat si rezervaci. Vstupné stojí kolem osmi euro.

Hikes v Anaga. Přírodní park Anaga na severu ostrova je zelenou oázou, nad kterou se neustále snáší mlžný opar. Můžete si sem vystoupat přímo z Punta del Hidalgo, odkud mnozí pěší vyrážejí na Mirador Cruz del Carmen nebo kamkoliv jinam do hor. My jsme si do Anagy vyjeli po serpentinách autem a chodili jen po vrcholcích.

El Teide.Teide, nejvyšší hora Španělska a třetí nejvyšší sopka světa, je dominantou čnící se nad ostrovem. Můžete si sem vyjet lanovkou, kterou si však musíte předem zarezervovat. Mnohdy kvůli nepěknému počasí a větru nejezdí, a tak jsme plánování neriskovali. Stojí však za to i vyjet autem po cestách pod sopkou, je neuvěřitelné, jak se s přibývající nadmořskou výškou mění prostředí.

Parque Rural Anaga.