Vážení a milí, už je to doba, co jste si o králíkových knížkách nepočetli! Knižní články jsou totiž sporné v tom, že vyžadují náležitou přípravu - skrývá se za nimi spousta přečtených stran, na které v létě bylo času málo a na podzim času vůbec, protože s podzimem přichází i povinnosti. Nicméně jsme přece jen s Martinusem spojili síly a vznikl další tématický článek, který tentokrát voní po čaji a poletují v něm papíroví jeřábi... Králík je tu totiž s pěknou dávkou asijské inspirace pro dlouhé podzimní večery. Nechybí nově objevení spisovatelé i stálice v králíkově knihovně. No prosím, račte číst! Doporučuje tuto asijsou inspiraci podávat v kombinaci s horkým jasmínovým čajem. ♡
Hon na ovci jsem měla na seznamu nepřečtených knih dlouho. Moc jsem se na ni těšila, ohlasy na ni byly vesměs kladné. Nenechte se tedy odradit dlouhými pasážemi, připadalo mi třeba, že se v první třetině, možná až polovině knížky nic zajímavého neodehrálo. Murakami zde do pozice hlavního hrdiny staví docela obyčejného muže (tak obyčejného, že vám v první části knihy jeho průměrnost a hlavně neschopnost s ní naložit lehce poleze na nervy), který se pod výhružkami vydá hledat ovci, což se v zemi jako je Japonsko jeví jako úkon přirovnatelný hledání jehly v kupce sena. Shodou několika podivných setkání a náhod se hrdina dostává na jasnou stopu hledané ovci. Na své cestě se setkává s prapodivnými postavami, s docentem Beranem, mrtvým dávným přítelem i ovčím mužíkem. To jestli ovci nakonec přece jen najde, se dočtěte sami. Jen musím podotknout, že tak jako u spousty Murakamiho knih, i tady budete mít po dočtení spoustu otázek, na které si musíte odpověď najít sami. Autor tak nechává volně doznít svá slova. Například ovce je jen symbolem pro něco, co si musí čtenář sám vyložit (nebo se mnohé dočte v doslovu). Na pozadí honu za ovcí se odehrává mnohem silnější stránka věci protkaná historickými kontexty a cestou za osobní proměnou průměrného hrdiny. Trochu absurdní, trochu podivná i trochu tajemná. To je Murakamiho kniha Hon na ovci, která vás ani po dočtení v klidu nenechá.
K Murakamiho krátkým příběhům si nějak nemůžu najít cestu. První to byl před lety Spánek, nedávno v antikvariátu ulovená Podivná knihovna a teď nový Útok na pekárnu. Jediné co mě donutí knížku přečíst jsou krásné ilustrace talentované Kat Menschik zároveň ten fakt, že chci od Murakamiho přečíst všechno, abych si o něm mohla vytvořit ucelenou představu. Totiž, v téhle krátké knížce se toho moc neděje. Ze všech tří krátkých knížek co jsem četla mám takový pocit, že mají ohromný potenciál, který Murakami nechce rozvést. Dřív než se nadějete, máte pár desítek stran přečtených a v hlavě plno otázek. Proč? A jak to bylo dál? A kdo je ovčí mužík, který se objevuje jak v Podivné knihovně, tak v Honu na ovci? Samé otázky, ze kterých jsem po dočtení nesvá. Takže vážení, jste-li Murakamiho obdivovatelé a zarytí nadšenci do jeho děl, pořiďte si ji do sbírky. V opačném případě se bez ní klidně obejdete. A chcete-li s Murakamim začít, rozhodně sáhněte třeba po Norském dřevu (s tím jsem před lety začínala já a lásku k Murakamimu ve mně probudilo) nebo po Mužích, křeří nemají ženy spíš než po jeho krátkých povídkách s tématikou vykrádání pekáren a McDonaldů...
S knížkou A proto skáču se vám otevírá nový svět. Svět sice váš, ale naprosto jiný, než jak jste doposud vnímali. Svět očima někoho, kdo dění kolem sebe sama nikdy nebude vnímat stejně tak jako vy. Naoki Higašida trpí závažnou formou autismu, která mu znemožňuje komunikaci s okolním světem prostřednictvím jazyka a mluvy, a tak se za pomoci blízkých naučil komunikovatskrze abecední tabulku, bez které byste třeba nečetli tuto knížku. Skládá se z otázek, které jsou Naokimu třeba často pokládány, nebo jsou koncipovány tak, aby vám autistický svět byl co nejlépe přiblížen. Co dvojstrana, to otázka a odpověď na ni.
Autismus rozhodně není jen takový, jaký ho známe z Rain Mana. Nadáním v určitém oboru to nezačíná a rozhodně nekončí, jde o spoustu jiných ne už tak zářných vlastností a faktů, které autistu doprovází každodenním životem. Knížku vřele doporučuji všem, kteří autismus znají třeba právě jen a pouze díky Rain Manovi, nebo o něm pramálo slyšeli. Je totiž fascinující a zároveň děsivé číst slova mladého inteligentního kluka který je uvězněn ve svém těle, které ho neposlouchá. Které si tak trochu dělá, co samo chce. Tahle knížka by vám v knihovničce neměla chybět, vážení!
Inu, po přečtení knížky jsem zatoužila po takovém kočičím hostovi, až se nám jednou před vrata zahrady zatoulal ten náš nalezenec, který mi tu teď spokojeně vrní u nohou. Kočičí host byl takovým pohlazením a knížka je to sama o sobě krásná, poetická. A pro mne je naplněním představ o knížce od japonského autora (protože Japonsko zdaleka není jen Murakami!) Vypráví příběh ženy a muže, manželů, bydlících v malém zahradním domku. Den se se dnem míjí, jeden jako druhý, až se k nim jednoho dne ze sousední zahrady zatoulá malé kotě, které dostane jméno Čibi. Manželé jsou jím fascinováni, jeho chováním, jeho nezávislostí a svobodou, se kterou se k nim navrací a zas odchází. I když nebude nikdy jejich, zanedlouho se kotě stane jejich nedílnou součástí a vnáší do jejich života radost z maličkostí. Až Čibi jednoho dne zmizí. Všechno jednou pomine, jako by se autor snažil citlivě naznačit.
A do třetice Murakami, který ve své knížce Spisovatel jako povolání píše o svých postřezích, tipech a technikách. Musím přiznat, že se mi knížka těžko čte - stále ji mám rozečtenou a čeká na to, až si zas najdu více času na čtení. Příliš mnoho fakt a teorie, ve kterých se chvílemi ztrácím a jsem myšlenkami jinde. Zjišťujeme víc nejen o autorovi samotném, o Murakamim, který skoro neposkytuje rozhovory a medialitě se vyhýbá jak jen to je možné, ale získáváme i skvělý náhled do jeho tvorby a kariéry spisovatele.
Vegetariánka je naprostá senzace. Pamatuji si, jak jsem si ji odnášela z knihovničky 2media, když jsem u nich byla před létem na snídani. V té době se o ní ještě moc nevědělo a své čtenáře si teprve hledala. Nevěděla jsem co od ní čekat, zaujal mě přebal a název, nic víc. A vážení, to co se v ní ukrývalo byl literární skvost. Vegetariánství je jen malý zlomek toho, o co v knížce jde. Příběh vypráví o mladé Jonghje, která se ze dne na den rozhodne stát vegetariánkou. Její manžel i celá rodina její rozhodnutí těžce nesou, vegetariánství je totiž v Jižní Korei stále ještě něco neobvyklého. Jonghje se na pozadí vegetariánství vzpírá konvencím, kterými je jihokorejská společnost svazována. Skrze pohled tří různých postav sledujeme její vývoj, kdy se od odmítání živočišných složek potravy dostává až do psychiatrické léčebny. Jestliže máte chuť na trochu podivna a napětí, je Vegetariánka něco pro vás.
0 komentářů:
Okomentovat