I'M DOING THIS FOR ME.

Moji milí, snad jste si všimli, že jsem se z toho velkého imaginárního světa který si tak hezky vytváříme na sociálních sítích, kde špendlíme na instagramové zdi jednu fotku za druhou a natáčíme sami sebe pro stovky ostatních, kteří pravděpodobně dělají v onom čase to samé, snad jste si všimli, že jsem z toho světa vzala do zaječích. Na pár dní jsem nedala zmínky o své maličkosti. Zprvu chtě nechtě a s ohlédnutím nazpět vlastně chtě. Důvodů mám několik, ale tím hlavním je zkrátka to, že se můj čas smrsknul na minimum. Smrsknul se do pár málo volných hodin mezi školou a spánkem, do školy odcházím za tmy a vracím se zrovna tak. Ona by to nebyla žádná tragédie, co na tom, když jste se konečně upsali studiu na škole, která vás baví a naplňuje. Ale s tím svým oddaným smyslem pro detail a plně odvedenou práci jsem neměla touhu cokoliv vytvářet jen a jen proto, abych vám dala vědět, že opravdu žiju a dýchám. Ono se nic nestane, když o sobě nedáte vědět. Nepřestanete existovat. Dokonce ani v tom imaginárním online světě ne. Světe div se, je to tak. 
Spojit dohromady studium, práci a volný čas se zdá býti nemožné. A tak se celkově v poslední době snažím odpoutat od toho imaginárního online světa. Snažím se najít způsob, jak se odreagovat v té trošce času, který mi mezi povinnostmi zbývá. Najít si chvilku jen a jen pro sebe je teď takový můj malý rituál. Ať už ten rituál spočívá v horké vaně s levandulovou vůní, odpolednem v galerii, útěkem domů na Šumavu nebo večerem venku, kdy se ze sebe snažím udělat člověka - co víc, půvabného člověka s rtěnkou na rtech a lakovkami na nohou, to abych si připomněla, že se ještě umím hezky obléct a slušně vypadat... Ono si totiž uvědomíte, že když je toho na vás příliš, ty rituály vám to přechodné období dokážou docela dost zpříjemnit a přislíbit, že to brzo, brzičko, všechno zas bude dobrý. Říkám si, "uvidíš!", a už teď vím, že mám pravdu. Protože i když jsem si toho teď nabrala přespříliš tak vím, že to všechno dělám jen a jen pro sebe. A že si za to jednou budu sama sobě vděčná. ♡



Mimochodem, stále probíhá soutěž o obutí na celý rok s Ecco. Tak koukněte na web jenprozeny.cz a zapojte se do soutěže! Třeba ty lakovky co mám na nohou jsou snad ty nejpohodlnější, jaké jsem kdy nosila. Jen mi tedy slibte, že když nějaké takové vyhrajete, sladíte si do nich ponožky lépe než já. Slibujete? ♡



I wear
Ecco Bella shoes
H&M pants and tee
Obey jacket from Freshlabels
secondhand scarf
Mango earrings

2 komentářů:

  1. Jak mě rozesmálo to s těmi ponožkami. :D
    Ale vím, že o tom ten článek není. Vlastně se dokážu vcítit do toho, co asi prožíváš. Sice jsem teď na Erasmu, takže mám toho času více, ale když jsem v ČR, tak se stejně jako ty vyhrabávám do školy za tmy a většinou se tak i vlakem vracím. A ono se potom člověku těžce po celém dni sedá k počítači nebo k telefonu, aby dal vědět, že tady stále je. Navíc jak říkáš, když je člověk perfekcionista, tak ani nemá chuť se nějak ozývat, když ví, že to stejně nakonec nebude podle jeho představ. Každopádně přeji hodně sil a myslím, že mi na tebe na tom instagramu stejně počkáme, ať už se budeš potřebovat vypařit na dva dny nebo dva týdny... :)

    EnthusiasTer

    OdpovědětSmazat

 

Instagram

Pinterest

HLEDEJ




EMAIL

Milý vzkaz, stížnost či otázku piš na
nicole@stylishwhiterabbit.com