2018 GOALS.

Minulý rok byl velký a měl od každého trochu. Měl spoustu toho krásného a trochu toho smutného, nesl s sebou spoustu chyb zrovna tolik poučení. Byl pro mne rokem růstu a uvědomění, rokem zlomovým i rokem odpočinku. Měl od všeho kousek - pár velkých i malých cest a výletů, nové výzvy a zkušenosti. O tom všem jaký byl zas snad někdy jindy (protože pro mne letos pomyslný nový rok začíná až po zkouškovém). Dnes jsem si ale sepsala pár malých cílů kterých chci v tom novém roce dosáhnout, abych v tom co příjde po něm byla zas o kus dál...
Co vy a cíle, dáváte si nějaké? A nebo předsevzetí, jak je libo. Pro mne už jen pojem předsevzetí nese v sobě něco, co je už předem předurčuje k nenaplnění. Proto cíle, vážení! Tady máte ty mé. Třeba vám pomohou stanovit si ty své.


Neřešit.
Všechno si příliš beru a všechno moc řeším, stresuji se mnohokrát naprosto zbytečně a nebo víc než bych měla. V posledních měsících je to zejména škola, co mě nejvíc trápí. Ale trápí v tom dobrém slova smyslu, abychom si rozuměli. Myslím tím totiž, že když jste už jednou na škole, která vás baví a dává vám smysl, chcete se na ní udržet déle než jeden semestr a ponejlépe ji vystudovat, budete dělat všechno, aby tomu tak bylo. Mám pocit, že se od října učím, že se neumím odreagovat a chvíli neřešit. Říkám si, že se to po prvním semestru, možná po prvním ročníku, dá dopořádku a já nebudu ten nejvystrašenější prvák, co kdy překročil práh téhle školy. Kdo ví! Každopádně, můj skromný cíl tohohle krásnýho kulatýho roku dva-osmnáct je neřešit a nestresovat se, protože mnohdy není vůbec proč. 

Pravidelné rituály...
Ovládat pravidelnost je můj věčný boj. Je pár věcí u kterých mi pravidelnost vydržela opravdu dlouho, u jiných plán ztroskotal po pár málo pokusech. Teď už vím že hlavou zeď neprorazím a že když mi pravidelné udržování čehokoliv nesedí, není proč se do toho nutit. Nicméně, naplánovala jsem si tři maličké rituály, které dodržovat nebolí. Tím prvním je pravidelné studování slovíček z francouzštiny, které jsem odstartovala úspěšnou zkouškou z francouzštiny. Mám malý notes a do něj začínám psát. Denně deset slov, když ten den vynechám, o to víc jich musím nastudovat ten další. Dalším rituálem-nerituálem je to, že Instagram nebude to první, co hned po probuzení uvidím. Tahle aplikace mě nesmírně baví, inspiruje, živí a naplňuje, ale ráno s ní začínat nemusí. Třetím rituálem je to, že se zas chci vrátit k józe. Sem tam jógu cvičím doma, protože s nástupem do školy jsem už nezvládala dojíždět do oblíbeného studia, doma to ale není ono. Můj malý cíl tedy je s příchodem druhého a klidnějšího semestru začít zas cvičit pravidelně!

Pracuj na sobě a na tom co děláš.
Pracuj na sobě den co den, zdokonaluj to co umíš, uč se novým věcem, vzdělávej se, pozoruj a naslouchej, plánuj a vymýšlej... Tak jako každý rok, i letos se chci posunout. Kdo by nechtěl, to je jasná věc. Není to tak, že bych nebyla spokojená tam kde teď jsem. Jen není času nazbyt a neustále je kam se posouvat. Proto bych se tenhle rok chtěla naučit lépe plánovat. Naučit se lépe fotit a fotky kvalitněji upravovat. Chtěla bych být lepší blogerkou, ke které mi chybí aktuálnost sdělení, plánování a čas na zajímavé články a projekty. Tenhle rok chci blog dostat zas o nějaký krok dál, ať už vizuálně nebo obsahově. Těšíte se? Já moc. 


Koukat na svět okolo...
Brýle nosím jen ve škole a pořád je vnímám jako určitý handicap. Asi tak jako když jste ve třinácti nosili rovnátka a nemáte z těch let jedinou fotku, na které byste se smáli od ucha k uchu, snažíce se zámečky s barevnými gumičkami skrývat. Dobrá, ta léta jsou dávno pryč a teď už nejsou handicapem ani brýle ani rovnátka, nicméně pořád mám pocit, že v brýlích to nejsem já. Pak se stává, že na ulici nezdravím a nevnímám, protože zkrátka nevidím. N e v i d í m, protože je jinde než ve škole odmítám nosit. Letošní rok jsem odstartovala se dvěma zbrusu novými brýlemi které (jak pevně věřím) mi sedly stylem, tvarem i barvou. Komono brýle byly tak trošku vysněný kousek, mám je já a má je i můj kluk a koukali jsme na ně spoustu měsíců, než jsme vybrali ty pravé! Obroučky jsme svěřili do rukou Optiky Policar, kterou si už od minulé návštěvy nemůžu vynachválit. A jak píšu, nehodlám je už pak z očí sundavat. Vstříc zaostřenějším zítřkům! Zrovna je mám na nose a sepisuji v nich tenhle článek. 

A skrze fotoaparát...
V první polovině roku jsem fotila den co den, v té druhé už jen pracovní záležitosti. Málokdy vezmu fotoaparát do ruky jen tak a dívám se na svět kolem skrz hledáček fotoaparátu. To i přesto, že foťák nosím neustále u sebe. A tak mým cílem pro tenhle rok je brát svůj Nikon častěji do rukou jen tak pro radost, na cesty i malé procházky, kamkoliv. A také mám jeden cíl, který si přeju splnit snad každý rok - fotky z něj bych si chtěla častěji vyvolávat! 

Přátelé...
Moji přátelé v posledních měsících často slýchali "Víš, mám toho teď moc ve škole." nebo "Příští týden píšu z matiky, musím se na to připravit, čas budu mít po dvacátém!" Ale po dvacátém přišel další test na devětadvacátého a po něm další, ještě obávanější, až to tak dopadlo, že jsem se neustále učila a na své přátele si čas nenašla. Tenhle můj letošní cíl tak trochu souvisí s cílem neřešit, zkrátka a dobře chci trávit méně času nad učením a více s přáteli. S těmi kteří tu se mnou jsou už od školky nebo s těmi, které mi přinesl až ten rok, co právě uběhl. Protože všichni si zaslouží mnohem víc, než jsem jim ke konci roku byla schopna dát.






I wear
H&M sweater
vintage Levi's jeans
Vagabond shoes from Freshlabels
ages and ages old Topshop coat
silk socks

5 komentářů:

  1. Neboj sa, čo sa týka tej školy, určite sa to zlepší. Chodím na rovnakú školu a v prvom ročníku som sa cítila úplne rovnako. Teraz som v štvrtom ročníku a je to o niečo lepšie. Ono to asi bude vždy trochu stresujúce, ale je asi dôležité si uvedomiť, že to za tie nervy a úzkosť nestojí. Dúfam, že sa budeš cítiť aspoň o trochu lepšie. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju za pěkný komentář. to i vím, že to bude lepší. věřím že i po prvním semestru se mi uleví. jen jsem asi odmalička děsnej stresař, když mi o něco doopravdy jde. hlavní je si to tolik nebrat a všechno ostatní se už nějak vyřeší. ♡ děkuju za povzbuzení a přeju spoustu studijních úspěchů! ♡

      Vymazat
  2. Ahoj, taky jsem studovala VŠ a nejhorší byl 1. ročník a pak ještě začátek druhého, pak už to bylo úplně "v pohodě". Hezký outfit a ty brýle jsou super!

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, fotky krásné, článek super - ale (odpusť) dost ti tam chybí interpunkce. Tím se tě nechci nějak dotknout.
    Jinak, velmi inspirativní slova! :)

    OdpovědětVymazat
  4. krásne napísané :) musím si brať asi príklad

    Viki Ceglédyová

    OdpovědětVymazat

 

Instagram

Pinterest

HLEDEJ




EMAIL

Milý vzkaz, stížnost či otázku piš na
nicole@stylishwhiterabbit.com